Před pár dny proletěla i českými médii zpráva, že známý symbol ochrany přírody, panda velká, již není ohrožen. Zjednodušená informace budí dojem, že čínské bambusové háje nyní oplývají černobílými medvídky, což tak samozřejmě není. Panda se posunula z kategorie „kriticky ohrožený druh“ do kategorie „ohrožený druh“ podle hodnocení IUCN, mezinárodního svazu ochrany přírody, což ale samo o sobě je obrovský úspěch. Přejme to jí, Číně i organizaci, která pandu nejvíce proslavila – WWF.
Když Světový fond pro ochranu přírody, WWF, 1961 vznikal, vybral si svůj znak skvěle. Vzácná panda má všechny rysy předurčující ji k tomu, aby byla lidem sympatická. Vypadá jako plyšák (a mnohdy se s ní v této formě setkáváme), je vegetariánka (no, jak se to vezme, pro účely tohoto článku nebudeme bezobratlé považovat za maso), někdo ji bije (o čemž svědčí jak černá modřina kolem oka, tak to, že je ohrožená) a dá se skvěle graficky zpracovat. Takže i když se pandí počty zvýšily, nemyslím si, že by WWF začala shánět nové logo.
Je skvělé mít jeden populární symbol pro různorodé ochranářské snahy. Něco takového české ochraně přírody chybí. Co by tak u nás mohlo býti erbovním druhem? Podmínkou je, že většina lidí by měla při pohledu na něj jihnout, tím se výběr zužuje jen na chlupaté čumáčky. Ono se s tetřevem nemazlí úplně dobře a ani v plyšové podobě nevypadají nic moc.
Jako prvního kandidáta navrhuji sysla. Je malý a agilní, rád si hraje, což bývá docela legrace sledovat. Taková surikata nebo psoun, ale mimo zoologickou zahradu. Ještě v padesátých letech to býval veřejný nepřítel číslo jedna, ale v současnosti nejsou schopny v počtech, jakých dosahují jejich populace, zemědělství způsobit žádnou újmu, čili je to docela nekonfliktní zvíře. Mohli bychom se od něj učit, jak si užívat spánek. Někdy spí až sedm měsíců v roce. A Čechům by mohlo být sympatické i to, že i když je to prvotřídní tunelář, tak za jeho tunely neplatíme svými daněmi.
Druhým kandidátem je bobr. Má zlaté české ručičky – dokáže postavit hráz, přesměrovat potok, je to zdatný lesní hospodář… Usadí se kdekoliv a přetvoří si to tam dle svých představ. A opětovně, rád si hraje. Kolem svého domu, což je jeho hrad, má skluzavky a jiné výdobytky moderní zábavy. No dobře, na tomto kandidátu se se mnou asi většina vodohospodářů a pár zemědělců neshodne neb bobr vyznává heslo českých politiků „po nás potopa“, a jim to stěžuje život.
Tak bychom ještě mohli zkusit kočku divokou. Vypadá jako mourovaná kočka z každého druhého dvorku, ale jen na první pohled. Občas i na druhý. Ale na třetí si všichni zajisté všimnou, že kočka divoká je větší, zavalitější a má kratší ocas zakončený černou špičkou, které předchází dva až tři uzavřené černé kroužky. Jak jednoduché. Je to zřejmě náš nejvzácnější savec, i losů a medvědů máme v republice více. Zase bychom ji mohli vztáhnout k českému naturelu – na první pohled obyčejná, na druhý výjimečná. Jenže na symbol se většinou kouká jen tak letmo, takže by asi jako znak ochrany přírody nefungovala. Škoda.
Koho byste nominovali vy?
