Představte si, že jste se právě ocitli uprostřed vojenského cvičení. Kolem Vás se prohánějí bojová vozidla, pár desítek metrů od Vás dopadají střely, které za sebou často nechávají i spálené rostliny. Všude je hluk a kouř. Les tady nestačil za ta léta „ve zbrani“ pořádně narůst, ve vyjetých kolejích je spousta louží, takže kalná voda stříká všude okolo a všechno je od bláta. A vy jste dlouhá léta pomáhali Brontosaurům čistit potůčky a kácet náletové dřeviny, takže jste pořádně otrávení, když musíte sledovat tuhle spoušť. Nicméně je vám jasné, proč tady nyní natáčí štáb přírodopisného filmu: je třeba filmovým objektivem tepat nešvary, že ano?
Omyl! Štáb je tady proto, aby ukázal, že právě takovéto manévry jsou důvodem, proč vojenská cvičiště patří k nejcennějším biotopům u nás. Pravda, dříve to pratuři a divocí koně zvládli bez výfukových zplodin, ale když zmizeli, nikdo je pořádně nenahradil. A charakter krajiny se změnil. Bezlesí nahradily husté lesy, vzácné druhy květin zmizely ve vysoké trávě. Pak ale přišli vojáci a díky jejich ničící činnosti dostaly některé druhy opět šanci na život. Třeba jeden z nejstarších druhů dosud žijící na zemi – listonoh – ten svými 142 nožkami prohrabuje tzv. dočasné vodní plochy, tedy louže, které vznikají zejména na lesních a polních cestách pod koly těžké techniky.
Jakkoliv to může znít překvapivě, 7. mechanizovaná brigáda z Hranic na Moravě na svém pravidelném cvičení pracuje ve prospěch přírody a její rozmanitosti. Podobně paradoxní a překvapivý by měl být celý náš film, vyprávějící příběh české přírody tak, jak jej v průběhu jednoho roku zachytil režisér Marián Polák se svým štábem.
Radim Procházka, producent filmu Planeta Česko
Více se dočtete na facebookovém profilu filmu Planeta Česko, jehož premiéra je plánována na podzim letošního roku
