Alternativní je momentálně velmi módní slovo, které lidé používají vpravo vlevo, pozitivně i negativně. A hlavně, dost často dogmaticky a bez vůle připustit alternativu. Alternativní kultura je ta dobrá, oprošťující od konzumního marastu všedních dní, je to ten jediný správný způsob, jak přežít a zachránit tuto planetu. Alternativní kulturu vyznávají cvoci, kteří chtějí, abychom se vzdali masa a všude vládla šaría. Vegan nepodporující myšlenku multikulti přece neexistuje (měla bych se ozvat imaginární Alče, abychom konečně vyrazily na to pivo).
Dnes už máme i alternativní pravdu, tak to abychom neměli alternativní ochranářské managementy. A protože ochranáři jsou taky jenom lidé, i v nich to dost funguje ode zdi ke zdi. Bagříky do inventáře každé chráněné oblasti! Těžká technika nesmí do chráněných území! Vypálit všechno bezlesí! A přibrat k tomu část lesů! Zavřete ty nebezpečné žháře!
Halt. Takhle to přece není. Znám spoustu nadšených podporovatelů ohňového či těžkotonážního managementu (sama mezi ně patřím), ale nikdo to nechce cpát úplně všude. Podporovatelé pastvy velkých kopytníků mohou být v médiích prezentováni jako ti, kteří chtějí koně na všech biologicky zajímavých plochách, ale ani oni si nepředstavují tisícihlavá stáda pobíhající volnou krajinou. Vždyť jak by je ukočírovali.
Alternativnost má reprezentovat možnost vedoucí k různosti. Rozmanitosti. A to je přesně to, co náš život i příroda potřebují. Ať už ze své podstaty, protože různorodost rodí různorodost a někomu se prostě líbí smrková plantáž a někomu pařezina. Také proto, že nevíme vše a rozhodně nevíme, co je správné. Naše vědomosti se posouvají a už víme, že se svět nezhroutí, pokud ženy nosí kalhoty a pokud vřesoviště hoří. A hlavně, rozmanitější svět je zábavnější. Ono chodit pořád po stejně vypadajících lukách omrzí i nadšeného trampa. Takže co tam občas pustit pár off-roadů, ať se pobaví i motonadšenci.
