Reklama
 
Blog | Simona Poláková

Vzácné druhy před našimi dveřmi

Když se řekne vzácný druh, většině lidí v první chvíli naskočí představa hlubokých šumavských hvozdů nebo vrcholků Krkonoš. A přitom mnoho vzácných druhů žije přímo ve městě a je s námi v každodenním kontaktu.

Tím sídlem může být klidně i lidmi přeplněná Praha. Hezkým příkladem může být největší evropský brouk, roháč obecný. Poletuje si po Petříně, který si proto vysloužil status evropsky významné lokality. Nemusíte se bát, že byste takovou vzácnost přehlédli, pokud v podvečer vyrazíte na romantickou procházku a budete mít štěstí na období rojení roháčů. Měří totiž až pět cm a jeho snaživé mávání křídly je slyšet daleko. Léta dost špatně, takže do vás může občas i narazit. A proč si oblíbil právě Petřín? Roháči mají rádi vyzrálé různověké lesy, složené především z listnáčů. V takovém porostu je vždy pár starých stromů, které jsou bohatou nabídkou různého ubytování. Roháči potřebují odumírající dřevo, ale dostatečně tlusté. Starý strom představuje hotýlek snů, který uspokojuje nároky velkého množství různorodých hostů. Šťavnaté listy, mladé dřevo, starší dřevo, suché větvičky, odumírající větve, dutiny… Larvy roháčů tráví čtyři až šest let v tlejících částech u kmene, neopovrhnou ani  pařezy. Pak se zakuklí v zemi a za tři měsíce se promění v ozbrojeného brouka. S  přechodem k lesnímu hospodaření v 19. století, které spočívá v jednověkých hustých porostech, nejčastěji smrkových, ztratil roháč velkou část prostoru k životu. Staré romantické lesy z obrazů, kde se pásly krávy, babky sbíraly klestí a samci roháčů sváděli líté boje za pomocí svých strašlivých kusadel, dnes nejvíce připomínají parky. Petřín je jedním z nich.

Park ale většinou vnímáme jako přírodu, takže nás zde vzácné druhy až tak nepřekvapí. Ale mohli by nás překvapit jinde… Třeba na Týnském chrámu hnízdí sokol. Tito majestátní dravci, kteří doplatili jak na snahu člověka zbavit se „škodné“, tak používání chemikálií v zemědělství, byli v Česku v sedmdesátých letech téměř vyhubeni. Dnes u nás hnízdí asi 30 párů. DDT už v krajině naštěstí tolik není a na Staroměstském náměstí mají sokoli klid jak od střílení a otrávených návnad, tak snahy některých sokolníků vybírat hnízda divokých ptáků. Sokol se totiž špatně množí v zajetí. Ovšem na Týnský chrám se šplhá špatně a o nenápadnosti takového počínání se nedá ani uvažovat.

Jiný chráněný druh můžeme potkat například v Praze na letišti v Letňanech. Sysli, vzácnost, která celorepublikově čítá zhruba 3 000 jedinců. Díky nim je letiště rovněž celoevropsky chráněné. Ale chcete-li se bavit pozorováním panáčkujících pozemních veverek, doporučuji spíš navštívit Radouč v Mladé Boleslavi. Jen přes cestu od sídliště bydlí rozvětvená rodina syslů, která se naučila tolerovat lidskou zvědavost. Když si tam na chvíli sednete, sami přijdou zjistit, zda nemáte něco k snědku.

O kousek dál je závod Škodovky a tam se popelí další vzácnost. Chocholouš. Kdysi naprosto běžný pták pastvin, dnes raritní obyvatel fabrik a okolí obchodních center. K životu potřebuje nízký suchý trávník, ze kterého dobře vidí na blížící se nepřátele, a kde pobíhá, poletuje a poskakuje velký hmyz, jeho hlavní potrava.

Dívejte se kolem sebe a možná objevíte svou vzácnost. Třeba netopýry v paneláku, orchideje na vlhké louce…

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama